Zlatá Haná

Hodnó ženô, hospodeňô,
co ômi hledět na korônô,
tož tô já sem si před letama vzal.
Negde ale nestačim se
divit, co velihne se
v tém co jí Pámbu na krk předělal.
Onehdá si mě zavolala,
že ji Máňa povidala,
že pré mám jet do města a hneď.
Maslo, že tam mají lepši
a že je hlavně lacenéši
a že jich mám vzit pro jistotô pět.
Povidá...

Františkô, kôp mě Zlató Hanó,
ať nám te bôchte dobře kenó.
Kôp jô co nélacenši,
ať nám to chôtná lepši,
Františko, kôp mě Zlató Hanó.
Že já tróba sem si nevzal jinó,
a než jinó, možná rači žádnó.
Furt skáčô jak ona piská,
deš to slešim, do stolô třiskám,
Františkô, kôp mě Zlató Hanó.

Tož vedal sem se na tô cestô
a že to bôde huř jak z trestô
nemuhl sem tenkrát eště čôt.
Hypermárket plné ledi
a ôž sem věděl, že to smrdi
a ze všeckyho chtělo se mě blôt.
Nabral sem tech svéch pět masel
a rychlo sem se zpátky vracel,
muhla to bet take moja smrť.
Ani nevim, co to stálo
nebo ešle se mě to všecko zdálo,
před očema měl sem svojô choť.
Jak povidá...

Františkô, kôp mě Zlató Hanó,
ať nám te bôchte dobře kenó.
Kôp jô co nélacenši,
Ať nám to chôtná lepši,
Františko, kôp mě Zlató Hanó.
Kdekdo říká, proč sis nevzal jinó,
sbal ji kufre nebo si pôsť želó.
Já jô rád furt jak kdese
ale dež to slešim, rvô si vlase,
Františkô, kôp mě Zlató Hanó.

Ôž vracel sem se dom za ženó,
v tem zničehonic před dědinó,
jakdebe do mě praštel blesk a hrom.
Zabrzdil sem, zastavil sem,
cely auto prohledal sem,
po maslech se ale slehla zem.
Mosel sem jich nechat v košô,
stát nekde na parkovišťô,
jak sem se tam zkóšel vemotat.
Polilo mě horko zema
a co sem zas měl před očema
nemosím vám toďká vekládat.

Františkô, kde máš Zlató Hanó?
Bez ni mě te bôchte nenakenó.
Chtěla sem jô nélacenši,
včel mám prd, to je neštěsti,
Františko, kde máš Zlató Hanó?
A jak bôdô vepadat před dědinó,
dež všecke žensky majó Zlató Hanó.
Přendo o všecke kamarádke,
položijó mě na lopatke,
Františkô, kde máš Zlató Hanó?

Toto kdež sem si představil,
to tragédijô, co bech způsobil
tém, že ôž ani maslo kópit nezvládnô.
Rač sem se stavil ô nás v konzumě,
a tak pěkně draho e neslavně,
se my trápeni bléži ke koncô.
A ešle to ze začátkô vepadalo,
že to co má moja pod trvaló,
na Nobelovkô zrovna nestači.
Tož včel néni mě to lehky přeznat,
ale nezbévá než konstatovat,
že blbé je toť kdose jinači.

Autor: Vymlátil