Víla

Jsem pohlazení ptačích křídel,
posel zpráv, jitřenka příjde,
tanečnice makových polí,
zloba a závist mě bolí.

Ukrytá v peřinách mechu,
v růži si čelenku pletu,
šťastná, když děti si hrají,
pláču, když domov postrádají

A tak hádej, kdo jsem, jsem skutečná, nejsem sen.

Znám vůni tvých bílých šatů, kůži rudou od bodláků,
poznám barvu tvého hlasu, slyším kroky přes terasu.
Hebké ruce plné hlíny, zasadily kopretiny,
slzy, co v šátku umřou, když se naše duše minou.

Stvořená z prvního světla,
slunce se s hladinou potká.
Utkaná z tvých tajných přání,
důkaz, že sny na zem patří.

A tak hádej, kdo jsem, řekni jméno? Kdo jsem ?

Jsi víla, touláš se krajem, učíš mě vyjít s málem,
jsi žena, chci být mužem, nebloudí, stává se darem,
jsi víla při mně stojíš, mám strach uprostřed polí,
ztracený v bludišti města, jsi víla, která mě našla.

Autor: Gaja