Revoluce

Průvod kráčí ulicí Potěmkinových vesnicí,
rychle mávej, už se blíží alegorické vozy.
Proletáři všech zemí, spojení a nadšení,
ani krev, ani pot, jen bezmocné slzy.

Naši bratři z pěti armád, na chvilku či na pořád,
nejspíš nám soudruzi na věčné časy hrozí.
Rozviklaným kladivem a nenabroušeným srpem,
kolečko se polámalo, však on ho někdo spraví.

Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi,
možná jsme občas trochu vystrašení
a sem tam klečíme na kolenou.

Václave Havle, lež, nenávist, pravda, láska,
snad už naučila nás nepráskat,
krátkým bičem, tupou pomluvou.

Františku kardinále Tomášku, rozprostři sítě,
na Tvé tváři pořád vidím ten úsměv,
že máme ještě dlouhou cestu před sebou.

Pod berlínskou zdí,
už poslední voják bdí.
Za železnou oponou,
těžké mraky už řídnou.

Vladimíre Iljiči, ty starej blázne,
každá Aurora jednou skončí na dně,
i s celou svou posádkou.

Autor: Vymlátil